vyd. Naše vojsko, vepsané věnování, skvrny na ořízce

Románové zpracování revolučního boje zabajkalských kozáků v letech Velké říjnové revoluce a občanských válek. Autor - rodák ze Zabajkalska - zachytil na podkladě archivních materiálů, vyprávění účastníků a vlastních vzpomínek z dětství nejen historii kraje a způsob života, ale ukázal především počátky procesu třídního rozvrstvení obyvatelstva, tvořícího od dob prvního osídlení Sibiře zvláštní stavovskou skupinu, považovanou vždy za oporu carské vlády. Za občanské války, kdy na zabajkalské kozáky spoléhali hlavně bělogvardějci, ukázaly se však již výsledky uvědomovací práce, kterou vykonávali v řadách kozácké chudiny uprchlí političtí vězňové a bolševičtí agitátoři: horníci, železničáři a drobní rolníci, do revoluce isolovaní od politického dění, počínali chápat revoluční kozácké tradice a nutnost boje za vítězství sovětské moci, a tvořili partyzánské oddíly. V románu, bohatém na rušné a dramatické děje a dokumentární podrobnosti vrcholí události bitvou u železniční stanice Daurije, kde zabajkalští kozáci spolu s prvními oddíly Rudé armády ochránili východosibiřskou hranici před nepřáteli sovětské moci.